Kašmír leží uprostřed himalájské kotliny v pohoří Karákóram. Sousedí s Pakistánem, Čínou, Tibetem a Indií, které je součástí. Podle legendy se na území dnešního Kašmíru kdysi nacházelo jezero. Světově proslulé jsou kašmírské šály a koberce, utkané z vlny koz chovaných ve velké nadmořské výšce, v horách Malého Tibetu. Hlavní město Šrínagar založil budhistický císař Ashoka. Právě zde najdeme čtyři nádherné palácové zahrady, z nichž nejkrásnější je Shalimar. Nedaleko od těchto zahrad stojí mešita Azralbal, centrum muslimské populace dnešního Kašmíru.

Kašmír je původně název rozlehlého Kašmírského údolí jižně od nejzápadnějšího výběžku Himálaje. Vznikl zde stejnojmenný stát, k němuž byla postupně připojena okolní území Džammú, Ladákh aj. Dnes se tento stát nazývá Džammú a Kašmír.Vlastní Kašmír odpovídá následujícím okresům státu Džammú a Kašmír: Anantnag, Pulwama, Budgam, Baramulla, Šrínagar a Kupwara. Rozkládá se na ploše 15 898 km² a je velmi hustě zalidněn (přes 3,5 mil. obyvatel k roku 1991, zhruba 229 obyvatel na km²).

Přistoupením Kašmíru do Indické unie před 60 lety, 26. října 1947, se rozpoutal kolotoč dosud přetrvávajících násilností.

Kořeny sporu sahají do roku 1947, kdy se Britská Indie rozdělila podle náboženského klíče na hinduistickou Indii a muslimský Pákistán. Obyvatelé muslimského Kašmíru požadovali připojení k Pákistánu (hlavní argument Pákistánců pro jejich územní nároky). Když do Kašmíru vpadly z Pákistánu muslimské jednotky, hinduistický mahárádža Hari Singh se obrátil na Dillí s žádostí o pomoc. Indie jeho prosbu vyslyšela pod podmínkou, že knížectví přistoupí do Indické unie.

Strategický význam Kašmíru potvrzuje skutečnost, že o něj vedly obě země dvě ze tří vzájemných válek. První dvouletá indicko-pákistánská válka skončila v lednu 1949, přičemž Kašmír byl rozdělen linií příměří existující dodnes. Na pákistánské straně vznikl formálně nezávislý stát Azád Kašmír. V Indii byl vytvořen svazový stát Džammú a Kašmír. Podle rezoluce OSN z 13. srpna 1948 měli sami Kašmířané rozhodnout v referendu o svém osudu. To se ale nikdy neuskutečnilo.

Další válku o ovládnutí celého Kašmíru svedla Indie s Pákistánem v roce 1965. Ještě dříve, 6.února 1954, však kašmírské Ústavodárné shromáždění ratifikovalo Singhovo rozhodnutí o připojení k Indii.

Jen za minulý rok v Kašmíru zahynulo v důsledku přestřelek nebo atentátů přes 1000 lidí. Údaje o počtu obětí se rozcházejí, od roku 1989 do roku 2004 podle indické vlády v Kašmíru zahynulo přes 40 000 osob, podle separatistů jde až o 90 000 lidí, hlavně civilistů.

Odpor kašmírského separatistického hnutí proti indické vládě zesílil po roce 1989. Hnutí za nezávislost se postupem doby zradikalizovalo a islamizovalo. Dillí obviňovalo Islámábád z tajného vyzbrojování a vojenského výcviku povstalců.

Eskalaci napětí umocnily v lednu 1990 nábožensky motivované nepokoje v letní kašmírské metropoli Šrínagaru, které rozpoutaly období kašmírského protiindického teroru. Nadějně se vyvíjející mírová jednání nastolená v roce 1998 setkáním indického a pákistánského premiéra v New Yorku vzala za své po ofenzivě indické armády proti pákistánským ozbrojencům u kašmírské linie kontroly v květnu až červenci 1999. V tuto dobu již oba státy patřily do klubu jaderných mocností.

Atentát na indický parlament v prosinci 2001 provedený pěti příslušníky Pákistánu opětovně destabilizoval neklidnou situaci v regionu. Dillí i přes protiteroristická opatření pákistánského prezidenta Parvíze Mušarafa zvýšilo ostrahu na společné hranici - v roce 2003 hlídalo bezpečnost přes milion vojáků. V listopadu téhož roku začalo na indicko-pákistánské hranici z pákistánské iniciativy platit příměří, ke klidu zbraní se ovšem nezavázali islámští radikálové.

Proces oteplení ve vzájemných vztazích započal v roce 2004, když oba státy dohodly na zastavení testů jaderných zkoušek a zavázaly se řešit kašmírskou otázku dialogem. Došlo ke zřízení horké telefonní linky. Procesu usmíření napomohlo ničivé zemětřesení o síle 7,6 stupně Richterovy škály, jež zasáhlo pomezí Pákistánu a Indie a část Afghánistánu 8. října 2005. Počet obětí přesáhl 74.000 a nejhůře byla postižena právě oblast Kašmíru. Indie a Pákistán symbolicky otevřely společné hranice, aby umožnily přepravu humanitární podpory a setkání rozdělených rodin. Země také postupně obnovily, byť omezeně, přeshraniční leteckou, autobusovou a železniční přepravu.

Křehkou rovnováhu v červenci 2006 narušily pumové útoky na železnici v Bombaji. Podle indické policie za nimi stála pákistánská vojenská rozvědka a provedla je kašmírská extremistická skupina Laškare tajjaba. Ještě téhož roku pákistánský prezident Parvíz Mušaraf prohlásil, že by byl ochoten vzdát se svého nároku na pohraniční konfliktní území Kašmíru, pokud by Indie souhlasila s plánem na větší autonomii tohoto himálajského regionu.

V současnosti se v Kašmíru i v Dillí ozývají hlasy trvající na snížení stavu indických jednotek z Kašmíru. Indie tu udržuje kontingent o síle přibližně 600.000 mužů, kteří bdí nad bezpečností minoritních 300 000 hinduistů. Podle časopisu The Economist by kašmírské obyvatelstvo demilitarizaci přijalo spíše s úlevou než s lítostí nad odchodem bezpečnostních složek.

Web zahrnuje historické malby, linoryty a později i snímky od roku 1860. Najdete zde nejen kašmírské údolí, ale i Ladakh. Všimněte si, že Dal lake nemělo vyvýšený a zpevněný břeh, okolí kopce Šankaračarja nebylo zastavěno domy. Na bazaru v Lehu rostly topoly a spousta jiných drobností...