Předměty a relikvie
Královské koruny a korunovační klenoty
	Uherská královská koruna
	Maďarská královská koruna, nejvýznamnější součást maďarských korunovačních insignií, je známa jako "Svatá koruna Uher" či "Svatoštěpánská koruna". Podle Života sv. Štěpána je to koruna, kterou obdržel první král a zakladatel státu Štěpán od papeže Silvestra II. Koruna se skládá ze dvou částí: z kruhu s devíti závěsky (corona graeca) a oblouku (corona latina), nesoucího šikmý kříž. Kruh má tvar byzantské ženské koruny s charakteristickými zakulacenými a špičatými smaltovanými nástavci na líci a nástavcem na rubu. Hlavní ozdobou je řada obrazů nebeské a pozemské hierarchie (trůnící Kristus, archandělé, světci, byzantští a maďarští panovníci), provedených v byzantském přihrádkovém emailu s drahokamy. Obrazy vládců vročují kruh do let 1074-1077 (doba vlády vyobrazeného maďarského krále Gejzy I.). Corona graeca je diplomatický dar císařského dvora v Cařihradě Gejzovi I. u příležitosti jeho sňatku s byzantskou aristokratkou. Celá corona latina (smaltové obrazy a oblouk) byla patrně vyrobena v druhé polovině 12. století na zakázku maďarských králů (asi Bély III.). Královskou korunou se stala později, jistě ale ještě před koncem 13. století. Její role při legitimizaci maďarských králů ukazuje, že koruna již velmi časně nedělitelně s královstvím splynula. Byla vždy symbolem při nejrůznějších politických aktech: při teoretickém zdůvodnování volebního práva stavů, při skutečné nebo teoretické deklaraci samostatnosti království a v neposlední řadě při řešení teritoriální jednoty Maďarska. Jako symbolu maďarské státnosti v období bezkráloví (po obou světových válkách) jí připadla zcela výjimečná úloha.
	Konstantinopol a Uhry (?) 1074-77 a 2. pol. 12. stol.