Brahmá nejprve stvořil ze své mentální síly pět synů. Jejich jména jsou Sanaka, Sanátana, Sanandana, Kratu a Sanatkumára. Tito synové se stali asketickými mudrci a proto nemají další rodokmen. Proto Brahmá chtěl stvořit další bytosti, aby populace ve vesmíru vzrostla. Avšak před tímto krokem chtěl předem podstoupit odříkání (tapasja). Jeho meditace mu nepřinesly žádaného výsledku, proto se velmi rozzlobil. Začal plakat a jedna jeho slza dopadla na zem. Z této slzy povstal Śiva. Brahmá se před ním poklonil a prosil ho, aby stvořil nějaké bytosti. Všechny bytosti, které tak Śiva stvořil, byly jako zrcadlo jeho samého, což znamená, že byly nesmrtelné. „Co to děláš?!“ – s hněvem se obrátil Brahmá k Śivovi. „Přestaň tvořit nesmrtelné a tvoř bytosti, které budou trpět stářím a budou umírat!“ Avšak to Śiva odmítl a proto vzal Brahmá úkol stvoření zpátky do svých rukou. První objekt, který tak stvořil, byla voda, pak stvořil oheň, nebe, nebeskou říši, vzduch, řeky, hory, oceány, stromy, byliny a čas.

Posléze stvořil jedenáct synů ze své mentální síly. Jejich jména jsou Maríči, Bhrgu, Angiras, Pulastja, Pulaha, Kratu, Dakša, Atri, Vasištha, Dharma a Sankalpa (jiná mytologická verze mluví o devíti synech, bez posledních dvou). Potom Brahmá stvořil čtyři třídy bytostí: bohy, démony, předky a lidi. Démoni se zrodili z jeho stehna, bohové z jeho úst. Potom se zrodili hadi sarpové, polobohové jakšové, duchové bhútové a nebeští hudebníci-zpěváci gandharvové. Krávy se zrodily z jeho břicha, koně, sloni, opice atd. z jeho nohou. Byliny a stromy z jeho vlasů... Tento výklad si protiřečí s jinými puránami. Např. se píše, že všechny bytosti povstaly z mudrce Kaśjapy. Kaśjapa se oženil s třinácti dcerami Dakši. Jména dcer jsou Aditi, Diti, Danu, Kasthá, Aristhá, Surasá, Ilá, Muní, Kródhávaśá, Támrá, Surabhí, Sarámá a Timi. Potomci Aditi jsou bohové áditjové, potomci Diti démoni daitjové, potomci Kasthy koně, potomci Aristhy gandharvové, potomci Surasy démoni rákšasové, potomci Ily stromy a rostliny, potomci Kródhávaśi zloduši piśáčové, potomci Támry ptactvo, potomci Surabhí ovce, potomci Sarámy divoká zvěř a potomci Timi mořští tvorové.

Kúrma-purána pokračuje ve vyprávění: Brahmá pak rozdělil své tělo na dvě části. Jedna polovina se stala mužem a druhá ženou, jmenovali se Manu a Šatarúpá. Manu se oženil se Šatarúpou a měli dva syny a dvě dcery. Protože všechny bytosti jsou potomky potomků Manua, jmenují se souhrně mánava.

Brahmavaivarta-purána ztotožňuje Brahmana s Kršnou. Tato purána přináší nauku stvoření ve smyslu evoluce. Různé kasty v indické společnosti mají podle tradice i vlastní původ. Garuda-purána učí, že kněží pochází z úst Brahmy, kšatrijové z jeho rukou, vaiśjové z jeho stehen a śúdrové z jeho nohou. Čtyři védy povstaly z Brahmových čtyř úst. Váju-purána říká, že Manu a Šatarúpá měli dva syny a dvě dcery. Jedna z dcer se vdala za Dakšu a narodilo se jim dvacet čtyři dcer. Tento počet v jiných puránách je někdy až padesát nebo i šedesát. Dvacet čtyři dcer se stalo matkami všech živých bytostí.

Podle Brahmánda-purány na počátku nebylo nic. Univerzum se nacházelo v totální temnotě, přičemž Brahman byl božskou esencí všeho. Když přišel čas ke stvoření, tři guny projevily samy sebe. Vzniklé kvality jsou podporou celého Univerza. V Univerzu byla všude Voda. Z Vody povstalo Zlaté vejce, v kterém Brahmá stvořil sama sebe. Všechno, co se v Univerzu nachází, vskutku bylo již v prapůvodní formě v tomto vejci. Brahmá je stvořitelem, protože stvořil celý svět z materiálu, který je uvnitř vejce. Před stvořením ještě tři guny nebyly od sebe odděleny a měly stejnou esenci s Brahmanem. Tyto guny, když se projeví, představují Brahmu, Višnua a Śivu. Brahmá je radžas, Višnu je sattva a Śiva je tamas. Tak jako guny nejsou od sebe nikdy odděleny, tak i Brahmá, Višnu a Śiva jsou Jedno, jsou určitými projevy absolutního a abstraktního Brahmana.